This is me YSL, my color is silver and as you can see I'm a model by nature. Have you noticed the graceful posture I adopted in this view?
Nous sommes nous et c'est tout... Et comme vous voyez, nous sommes bien dans de gentilles mains.
Nous sommes nous et c'est tout... Et comme vous voyez, nous sommes bien dans de gentilles mains.
Hurínek, Henriho brácha, už má nový domov, ale zůstává v Chorvatsku.
Hurin, le frère de Henri, a été accueilli dans une nouvelle famille, en Croatie toujours.
14. 2. 2009
Rezerva má jistou účast ve finále turnaje na Vyšehradě.
Turnaj na Vyšehradě zná už před koncem základních skupin své finalisty. V sobotu 1. března v něm nastoupí naše rezerva proti mužstvu Graffin Vlašim. Béčku k účasti v boji o turnajové vítězství pomohla vysoká výhra nad pořádajícím celkem a ještě má dvě utkání k dobru. Zítra nastoupí od 11:30 na Xaverově proti Kladnu a 21. února od 10:00 na Vyšehradě proti Bohemians 1905.
Takže zase z mého bio a nemléčného koutku (foto jen ingediencí, neb jsem si na Vás vzpomněla, až když jsem to snědla, sorry). Pokud chcete zahájit valentýnskou večeři něčím jemným, co nezaplácne (a nezabere ani 10min přípravy!), ale bude se to tvářit jako plnohodnotný předkrm, tak tady to je:
A teď ta krása: nalijeme nápoj do hrnce (je již slaný), a k tomu v něm rozmixujeme avokádo, prohřejeme (okořeníme dle chuti - osobně nedám dopustit na tymián a čerstvě mletý pepř) a před servírováním posypeme semínky (případně dozdobíme kostičkami sýra a oříšků).
No, neříkala jsem, že je to jednoduché... (Kdyby někdo chtěl kousky, jde použít krájená rajčata Valfruta a k tomu nakrájet to avokádo.)
Mixer le jus de tomates avec du avocat et chauffer, condiment selon votre goût (je mets du thym et du poivre fraîchement moulu). Soupoudrer avec des grains.
Pour ceux qui peuvent manger du lait.... à décorer avec des dées de fromage à pâte molle fondante (genre petitsuisse plus gras) et des noix.
Seděla na sedačce, už několik dní byla mrtvá. Seděla ale stále vzpřímeně, ztuhlá. Byla nahá. Nohu přes nohu, loktem opřená o boční opěrku, celé tělo spočívalo nakonec vlastně jen na onom lokti a špičce nohy. Dlouhé, krásné štíhlé, ale již výrazně promodralé nohy.
Vlasy měla stažené v culíku, pramínek nad čelem se ale v jemném průvanu pokupoval ze strany na stranu a lechtal vybledlou tvář. Žádná ruka ho však neodehnala. Ruka s bílými až přízračně nehybnými prsty spočívala jakoby ledabyle položená na stehně mrtvé. Na prsteníčku levé ruky se skvěl prstýnek, jemný bíle kovový kroužek, hladký s malým uzlíkem uprostřed.
Kůže jako porcelánová se napínala a na místech ohybu dělala jen pár nezbytných vlnek. Krk měla uvolněný, spočívající v lehkém náklonu opřený o lenoch pohovky. A tak hladce se jí vypínala kůže na prsou. Lehkých podobajících se kapce stékající po neúnosně oroseném okně.
Ale ta hladká kůže, kdysi tak měkkého kousku těla, kterého se tak rád dotýkal, se najednou ve svém spodním přehybu, tam kde se tvoří jemná vráska, tam kde se na malém kousku přece jen lehce setká kůže prsu a kůže hrudníku. Přesně v tom krásném ohbí, které budí onen dojem ladnosti a souladu křivek, se najednou prolomila pokožka a vypustila ostudně ven, co skrývala. Jakoby tak utrhla lavinu, začala se i jinde vrásnit kůže prasklinami a odkrývala namodralou tresť. Kůže postupně praskala a odchlipovala se jako vlhkem nahlodaná omítka, jako staré tapety, jako okoralý škraloup pudinku. A ukázalo se tak všechno uvnitř. Vplula ven z pokožky, z měkkého a teplého obalu a seděla tu teď dokonale nahá.
Našli ji, asi po týdnu od její smrti. Vypadala jako by ji obrátili na ruby, její tělo pohltilo pokožku a z její dřívější krásy zbyla jen podstata její bytosti. Začernávající zapáchající maso pokrývající stejně bílé kosti, jako mají ostatní.
Bezhlavá
V noci ji vzbudila nevolnost. Něco se v ní hýbalo, tupě tlačilo a utiskovalo. Posadila se na posteli a chvíli koukala do tmy, pak ale tma začala stoupat. Jako by byla nádoba, co má každou chvíli přetéct cítila šum a hučení, podivné tlumené vazké bublání. Měkce hřejivou hustotu někde uvnitř vlastního já.
Běžela na záchod a zvracela.
Z úst jí vytékala hnědočerná mazlavá tekutina lepkavá jako med. Kousek po kousku se zevnitř posouvala ven, zaplavovala ústa a lnula k patru. Jako by jí někdo ždímal v pase, s každým nádechem a výdechem se v ní uvolňoval ten podivný sliz a plnil její ústa. Tlak v břiše nicméně postupně ochaboval a po jeden a půl hodině mučení se jí ulevilo. Ještě dlouho seděla na chladné zemi toalety a chladila si čelo o dlaždice na zdi. A zakoušela utišující pocit, že se toho zbavila, snažila se nabrat síly a uvolnit zbylé napětí. Dala se do ní zima. Nohy nesloužily. Po čtyřech se plazila do koupelny, aby se zbavila posledního z té lepkavosti v ústech a opláchla si obličej.
Cestou do koupelny, narazila na zrcadlo. Mimoděk na sebe pohlédla. Přejela pohledem po hladké ploše, a už chtěla jít dál, když její tělo najednou ztuhlo. Pomalu se otočila zpět k zrcadlu a zkoumavě do něho pohlédla. Zdálo se jí to podivné, asi únavou, ale raději přeci jen rozsvítila.
Seděla schoulená před zrcadlem a zírala na sebe. Koukala bez hnutí, tu a tam se dotkla studené plochy odrazu. Přejížděla rukama nevěřícně po odlescích a po vlastním těle. Nevěřila. Nebála se. Jistojistě to byl klam, říkala si. Světlo zalévalo její tělo a na hladině reflexního jezera zobrazovalo její obrysy. Když se ale zrcadla dotkla, nebylo z vody, nijak se nehnulo, zůstávalo neměně stejné, zarputile pevné a precizně ostré.
Ve své precizní ostrosti, ale nezobrazovalo vše. Odraz byl neúplný, nedokonalý, řeklo by se, nedokonaný. V zrcadle se objevovalo její tělo, její překřížená chodidla, kolena přitisknutá na hruď a k zrcadlu vztažené paže i lepkavě se ho dotýkající prsty. Prsty, jimiž bezděčně přejížděla po prázdném místě.
Postava v zrcadle byla bezhlavá.
C'est inconcevable de ne pas pouvoir concevoir l'inconcevable.