samedi 7 février 2009

Acéphale Headless

Bezhlavá


V noci ji vzbudila nevolnost. Něco se v ní hýbalo, tupě tlačilo a utiskovalo. Posadila se na posteli a chvíli koukala do tmy, pak ale tma začala stoupat. Jako by byla nádoba, co má každou chvíli přetéct cítila šum a hučení, podivné tlumené vazké bublání. Měkce hřejivou hustotu někde uvnitř vlastního já.

Běžela na záchod a zvracela.

Z úst jí vytékala hnědočerná mazlavá tekutina lepkavá jako med. Kousek po kousku se zevnitř posouvala ven, zaplavovala ústa a lnula k patru. Jako by jí někdo ždímal v pase, s každým nádechem a výdechem se v ní uvolňoval ten podivný sliz a plnil její ústa. Tlak v břiše nicméně postupně ochaboval a po jeden a půl hodině mučení se jí ulevilo. Ještě dlouho seděla na chladné zemi toalety a chladila si čelo o dlaždice na zdi. A zakoušela utišující pocit, že se toho zbavila, snažila se nabrat síly a uvolnit zbylé napětí. Dala se do ní zima. Nohy nesloužily. Po čtyřech se plazila do koupelny, aby se zbavila posledního z té lepkavosti v ústech a opláchla si obličej.

Cestou do koupelny, narazila na zrcadlo. Mimoděk na sebe pohlédla. Přejela pohledem po hladké ploše, a už chtěla jít dál, když její tělo najednou ztuhlo. Pomalu se otočila zpět k zrcadlu a zkoumavě do něho pohlédla. Zdálo se jí to podivné, asi únavou, ale raději přeci jen rozsvítila.

Seděla schoulená před zrcadlem a zírala na sebe. Koukala bez hnutí, tu a tam se dotkla studené plochy odrazu. Přejížděla rukama nevěřícně po odlescích a po vlastním těle. Nevěřila. Nebála se. Jistojistě to byl klam, říkala si. Světlo zalévalo její tělo a na hladině reflexního jezera zobrazovalo její obrysy. Když se ale zrcadla dotkla, nebylo z vody, nijak se nehnulo, zůstávalo neměně stejné, zarputile pevné a precizně ostré.

Ve své precizní ostrosti, ale nezobrazovalo vše. Odraz byl neúplný, nedokonalý, řeklo by se, nedokonaný. V zrcadle se objevovalo její tělo, její překřížená chodidla, kolena přitisknutá na hruď a k zrcadlu vztažené paže i lepkavě se ho dotýkající prsty. Prsty, jimiž bezděčně přejížděla po prázdném místě.

Postava v zrcadle byla bezhlavá.

1 commentaire:

  1. Já ti nevím, je moc hezky napsaná, ale ten tvůj romantickej styl mi tu až moc ruší ty naturalistický popisy... Každopádně postava v zrcadle bezhlavá je parádní motiv! 6/10 bodů

    RépondreSupprimer