Vylouplá / Ecorché

Seděla na sedačce, už několik dní byla mrtvá. Seděla ale stále vzpřímeně, ztuhlá. Byla nahá. Nohu přes nohu, loktem opřená o boční opěrku, celé tělo spočívalo nakonec vlastně jen na onom lokti a špičce nohy. Dlouhé, krásné štíhlé, ale již výrazně promodralé nohy.

Vlasy měla stažené v culíku, pramínek nad čelem se ale v jemném průvanu pokupoval ze strany na stranu a lechtal vybledlou tvář. Žádná ruka ho však neodehnala. Ruka s bílými až přízračně nehybnými prsty spočívala jakoby ledabyle položená na stehně mrtvé. Na prsteníčku levé ruky se skvěl prstýnek, jemný bíle kovový kroužek, hladký s malým uzlíkem uprostřed.

Kůže jako porcelánová se napínala a na místech ohybu dělala jen pár nezbytných vlnek. Krk měla uvolněný, spočívající v lehkém náklonu opřený o lenoch pohovky. A tak hladce se jí vypínala kůže na prsou. Lehkých podobajících se kapce stékající po neúnosně oroseném okně.

Ale ta hladká kůže, kdysi tak měkkého kousku těla, kterého se tak rád dotýkal, se najednou ve svém spodním přehybu, tam kde se tvoří jemná vráska, tam kde se na malém kousku přece jen lehce setká kůže prsu a kůže hrudníku. Přesně v tom krásném ohbí, které budí onen dojem ladnosti a souladu křivek, se najednou prolomila pokožka a vypustila ostudně ven, co skrývala. Jakoby tak utrhla lavinu, začala se i jinde vrásnit kůže prasklinami a odkrývala namodralou tresť. Kůže postupně praskala a odchlipovala se jako vlhkem nahlodaná omítka, jako staré tapety, jako okoralý škraloup pudinku. A ukázalo se tak všechno uvnitř. Vplula ven z pokožky, z měkkého a teplého obalu a seděla tu teď dokonale nahá.

Našli ji, asi po týdnu od její smrti. Vypadala jako by ji obrátili na ruby, její tělo pohltilo pokožku a z její dřívější krásy zbyla jen podstata její bytosti. Začernávající zapáchající maso pokrývající stejně bílé kosti, jako mají ostatní.