od teď mě najdete tady
WWW.KAMIAAMIENS:BLOGSPOT.COM

Last day

Už jste se někdy někam balili na rok?? Pozor schůdky ani matraci si neberu. Jen ty krabice, tašky a kufry!

Well, it's comming...

Aby Kami věděla, co bude papat;-) a jiné...

• pohanka - badine (čti badin), sarrasin (čti sarazĒ)
• proso neboli jáhly - millet (čti mije)
• číslo účtu - identité bancaire (čti jak chceš, je to vtipné)
• podmáslí - babeurre (čti babër)
• syrovátka - petit-lait, lactosérum (čti p'ti-lé, laktosérom)
• s tím jdi do.... - vas te faire foutre (čti va't fér fútr)
  

No a napříště asi, se uvidíme na amienském blogu: tady

Hysteric dog et chaussons d'Amiens

Takhle dopadnete i přes rolák...když vezmete psa na očkování... Držel se jako kočka, a nešel vůbec ze mě sundat na vyšetřovací stůl.

A tady jsou Amienské papučky ... samozřejmě hand-made... ještě za deštivých večerů v Amiens doznají pár změn - budou dekorovány... Viz později ;-)

Bad quality of pictures is due to the bad daylight of these days.

Henri na borůvkách

Já tak rád trhám, trhám.... sám si je trhám, trhám. Prostě TRÁHM.

...

Dnes vyšlo

Šen-čen: Cestovní deník z Číny
Guy Delisle
překlad: Kateřina Reinischová

kategorie: Komiksy

Guy Delisle se coby animátor ocitá v čínském Šen-čenu. Méně politizujícím pohledem než ve svém díle Pchjongjang popisuje realitu běžného života v komunistické Číně. Vtipně glosuje nesnadnost dorozumění se s obyvatelstvem z malého města, ale i s pracovníky vlastního studia, kteří příliš nechápou animační postupy. Setkání s „přáteli“ mají také svá úskalí, vycházející z absolutně odlišných kulturních návyků.

Okouzlená (Pygmalion)

Ráno, když už nemohla spát, chodila se procházet po pláži. Ten den to bylo za rozbřesku. Slunce se pomalu za zpěvu vln a větru sbíralo z mořské hladiny a měkkým narůžovělým pohledem pokukovalo po novém dni.Písek byl ještě vlhký nocí, a studil od chodidel, ale vítr jí už prohříval právě rozčesané vlasy.Začínal nový den, pomalu se rozhýbávaly svaly v jejím těle, chůzí se jí zrychlil dech. Cítila se svěží. Osvěžená spánkem, probouzejícím se sluncem, přímořským vzduchem a chutí do dalšího dne.
Asi po deseti minutách chůze na hraně mořské hladiny, zrovna když měla v úmyslu se otočit a vyrazit zpět, se kousek vpředu něco zalesklo. Popošla tedy ještě kousek vpřed.
Z písku tam koukala paže z mramoru. Nádherná mužská paže. Ruka s dlouhými silnými prsty, útlé zápěstí až po spodní výběžek ramenního svalu. Klekla si do písku, než se paže dotkla, odhrnula si šedé vlasy z obličeje a ze dvou velkých pramenů uvázala pevný uzel, takže jí vítr mohl povívat jen pár pramínky jemných vlasů nad čelem.
Pomalu poodhrnula písek a z pláže rázem vykouklo hebké rameno. Po chvíli hrabání se jí podařilo vyprostit celé tělo. Bylo to mramorové tělo Adónise. Nedokázala ho ani o kousek odtáhnout, takže mu moře stále trochu omývalo nohy. Klečela tedy ve vodě a koukala na něho v celé jeho kráse. Ležel natažený jako by spal. Mokré jí vítr lepil na kůži. Z mokré látky se jí tvořily vrásky po celém těle. Rozhlédla se kolem, pak si šaty svlékla.
Začala mu masírovat nohy ověnčené dlouhými mohutnými prsty, dlaněmi přejela od kotníků přes lýtka a jakoby na štíhlých svalech cítila zlatohnědé chloupky ve tvaru lámajících se mořských vln. Pomalu jela malými dlaněmi výš po pevných stehnech muže, až se palci zarazila v ohbí třísel o stydkou kost. Přitiskla na chvíli hlavu na mramorově bílý podbřišek a snažila se zachytit vůni nového života, který se v těchto místech namíchává. Viděla a cítila i tu hebkou, chladivou hadí kůži spícího, schoulenou ke straně, něžnou a klidnou. Zdvihla obličej a rukama se zaryla do výběžků šikmých břišních svalů, aby se pak zlehka prsty svezla na střed břicha a po paměti sledovala černavé chloupky směrem vzhůru přes výběžek hrudní kosti až nad úroveň růžových bradavek a mohla se polaskat s vírem chloupků na hrudi pod žlábkem soutoku klíčních kostí s hrudní. Bělostná pevná hruď ji vábila blíž.
Položila svou šedou hlavu na hladké rameno z rýsujících se svalových výběžků. A políbila ho na krk. Na chvíli tak zřejmě usnula. Pak mu pohlédla do světlé tváře, kde slunce zanechalo pihaté otisky svých nenechavých paprsků, prsty mu odhrnula vlnky z čela a zlehka mu vtiskla polibek na zrůžovělé pootevřené rty.