od teď mě najdete tady
WWW.KAMIAAMIENS:BLOGSPOT.COM

Last day

Už jste se někdy někam balili na rok?? Pozor schůdky ani matraci si neberu. Jen ty krabice, tašky a kufry!

Well, it's comming...

Aby Kami věděla, co bude papat;-) a jiné...

• pohanka - badine (čti badin), sarrasin (čti sarazĒ)
• proso neboli jáhly - millet (čti mije)
• číslo účtu - identité bancaire (čti jak chceš, je to vtipné)
• podmáslí - babeurre (čti babër)
• syrovátka - petit-lait, lactosérum (čti p'ti-lé, laktosérom)
• s tím jdi do.... - vas te faire foutre (čti va't fér fútr)
  

No a napříště asi, se uvidíme na amienském blogu: tady

Hysteric dog et chaussons d'Amiens

Takhle dopadnete i přes rolák...když vezmete psa na očkování... Držel se jako kočka, a nešel vůbec ze mě sundat na vyšetřovací stůl.

A tady jsou Amienské papučky ... samozřejmě hand-made... ještě za deštivých večerů v Amiens doznají pár změn - budou dekorovány... Viz později ;-)

Bad quality of pictures is due to the bad daylight of these days.

Henri na borůvkách

Já tak rád trhám, trhám.... sám si je trhám, trhám. Prostě TRÁHM.

...

Dnes vyšlo

Šen-čen: Cestovní deník z Číny
Guy Delisle
překlad: Kateřina Reinischová

kategorie: Komiksy

Guy Delisle se coby animátor ocitá v čínském Šen-čenu. Méně politizujícím pohledem než ve svém díle Pchjongjang popisuje realitu běžného života v komunistické Číně. Vtipně glosuje nesnadnost dorozumění se s obyvatelstvem z malého města, ale i s pracovníky vlastního studia, kteří příliš nechápou animační postupy. Setkání s „přáteli“ mají také svá úskalí, vycházející z absolutně odlišných kulturních návyků.

Okouzlená (Pygmalion)

Ráno, když už nemohla spát, chodila se procházet po pláži. Ten den to bylo za rozbřesku. Slunce se pomalu za zpěvu vln a větru sbíralo z mořské hladiny a měkkým narůžovělým pohledem pokukovalo po novém dni.Písek byl ještě vlhký nocí, a studil od chodidel, ale vítr jí už prohříval právě rozčesané vlasy.Začínal nový den, pomalu se rozhýbávaly svaly v jejím těle, chůzí se jí zrychlil dech. Cítila se svěží. Osvěžená spánkem, probouzejícím se sluncem, přímořským vzduchem a chutí do dalšího dne.
Asi po deseti minutách chůze na hraně mořské hladiny, zrovna když měla v úmyslu se otočit a vyrazit zpět, se kousek vpředu něco zalesklo. Popošla tedy ještě kousek vpřed.
Z písku tam koukala paže z mramoru. Nádherná mužská paže. Ruka s dlouhými silnými prsty, útlé zápěstí až po spodní výběžek ramenního svalu. Klekla si do písku, než se paže dotkla, odhrnula si šedé vlasy z obličeje a ze dvou velkých pramenů uvázala pevný uzel, takže jí vítr mohl povívat jen pár pramínky jemných vlasů nad čelem.
Pomalu poodhrnula písek a z pláže rázem vykouklo hebké rameno. Po chvíli hrabání se jí podařilo vyprostit celé tělo. Bylo to mramorové tělo Adónise. Nedokázala ho ani o kousek odtáhnout, takže mu moře stále trochu omývalo nohy. Klečela tedy ve vodě a koukala na něho v celé jeho kráse. Ležel natažený jako by spal. Mokré jí vítr lepil na kůži. Z mokré látky se jí tvořily vrásky po celém těle. Rozhlédla se kolem, pak si šaty svlékla.
Začala mu masírovat nohy ověnčené dlouhými mohutnými prsty, dlaněmi přejela od kotníků přes lýtka a jakoby na štíhlých svalech cítila zlatohnědé chloupky ve tvaru lámajících se mořských vln. Pomalu jela malými dlaněmi výš po pevných stehnech muže, až se palci zarazila v ohbí třísel o stydkou kost. Přitiskla na chvíli hlavu na mramorově bílý podbřišek a snažila se zachytit vůni nového života, který se v těchto místech namíchává. Viděla a cítila i tu hebkou, chladivou hadí kůži spícího, schoulenou ke straně, něžnou a klidnou. Zdvihla obličej a rukama se zaryla do výběžků šikmých břišních svalů, aby se pak zlehka prsty svezla na střed břicha a po paměti sledovala černavé chloupky směrem vzhůru přes výběžek hrudní kosti až nad úroveň růžových bradavek a mohla se polaskat s vírem chloupků na hrudi pod žlábkem soutoku klíčních kostí s hrudní. Bělostná pevná hruď ji vábila blíž.
Položila svou šedou hlavu na hladké rameno z rýsujících se svalových výběžků. A políbila ho na krk. Na chvíli tak zřejmě usnula. Pak mu pohlédla do světlé tváře, kde slunce zanechalo pihaté otisky svých nenechavých paprsků, prsty mu odhrnula vlnky z čela a zlehka mu vtiskla polibek na zrůžovělé pootevřené rty.

Un concerto di 30 agosto

Symfonický koncert

Dirigent: Dmitrij Kitajenko

Sólista: Rudolf Buchbinder (klavír)

Orchestr: Orchestre Philharmonique de Radio France

Český rozhlas 3 Vltava vysílá záznam koncertu v pondělí 14.9. ve 20.00 hod.

Program

Jacques Ibert:

Ouverture de fete

Sergej Rachmaninov:

Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr, op. 43

Petr Iljič Čajkovskij:

Symfonie č. 5 e moll, op. 64

Kamislon indický

Tak má ještě malou výšivku a vzkazky na ocásku... Ready to use neboli Prêt-a-câliner!

Concerto

Sobota 22. 8. 2009 - Symfonický koncert

Dirigent / sólista: Yan Pascal Tortelier / Pavel Šporcl (housle)

Orchestr: Česká filharmonie

Poznámka: II. Zahajovací koncert

Kamislon

Co všechno se nedá vyrobit ze staré košile? ještě mu chybí na zadečku výšivka... Co na ní asi bude stát???? No, hádejte!

Krabičkování

Henrísek a laissé ses empreintes....

Jardiniere

Voila, ce que j'ai su a faire fleurir sur mon balcon.

Here it is, my balcony flourish, as you can see.

Allez hop, c'est parti....

Et le voila dans le team A de Viktoria Žižkov!!! Sous contrat déja. Tout de meme je tiens a l'inscrire sous les couleurs de FC Amiens.

Petite Kami turquoise... USA années 40/50

debardeur: Marks & Spencer
jupe: H & M
boucles d'oreille: Camaieu
montre: DKNY
chussures (hors champs): Minelli (la meme couleur avec la jupe, bandelettes)

Nouveau gilet... en soldes bien sur

debardeur - ZARA

colier - vintage

gilet - MARKS and SPENCER

shorts - MANGO (racourcis)

shoes - BAŤA (France)

Paralela

Šla přeplněnou ulicí v drobném dešti, úplně nahá. Provlhlé vlasy se jí lepily na obličej, zátylek i ramena. Spěchala, ale dav ji nepouštěl. Tlačili se na ní, doslova se valili jako protiproud. Prodírala se jimi, jejich vlhkými kabáty, které jí dřely tělo, sdíraly kůži. Jejich deštníky jí píchaly do vlasů a tváře. Klopila zrak studem, zimou i úsilím prorazit si cestu. Oči jí zvlhly neutuchajícím mžením, pláči odolávala. Přesto se cítila oslepená a dav ji nelítostně drtil. Vráželi do ní taškami, holeně a lýtka již měla celá rozbolavělá. Husí kůže jí halila od hlavy až odřeným špínou chodníků začerněným patám. Chránila si podvědomě prsy, ale tím ji na obranu ostatního zbývala jenom paže. Občas si jí setřela kapky z čela, nebo odhrnula pramen vlasů, který jí k lícím přilepila nenadálá síla nárazu nějakého z hlučných chodců z opačného směru, než kterým se sama ubírala.

Spěšně kráčela po nábřeží, které halil hustý, ale velice jemný déšť. Sklopila hlavu a plstěný klobouček si narazila více do čela, klopy flanelového kabátu přitáhla u krku k sobě. Místo bylo naprosto osamělé, slyšela jen ozvěnu svých kroků ve vysokých kožených botách. Rozléhaly se po hladině, rozbíhaly se na všechny strany. Okolní ticho ji mrazilo na zátylku, byť se hřál uvnitř vlny temně fialového šálu. Zírala před sebe do mlžného prázdna, ruce vražené hluboko do kapes. Tělo měla skloněné v podivném úhlu, aby odolala náporu větru. Spěchala, řadila rychle pravidelně dlouhé korky, jeden za druhý.

Přála si někoho zaslechnout, uvidět, moci se ho dotknout. Možná.