Na málokoho se hodí označení „případ“ víc než na nedávno zesnulou novinářku ORIANU FALLACIOVOU (29. 6. 1929-15. 9. 2006). Jistě že prožívala nepříjemné chvíle, přišla například o nenarozené dítě, nenáviděli ji a napadali, říkali, že je arogantní, ješitná a sebestředná. Vždycky se ale snažila udržet si důstojnost a pověst extravagantní osudové ženy a vždycky zůstat originální.Byla trochu jako postava z italských filmů šedesátých let. Stylizovaná, afektovaná, tak jak si zjednodušeně představujeme hrdinky líčené Fellinim ve filmu Osm a půl nebo Sladký život. Výrazné oči obtažené černou linkou, vlasy k ramenům do pozdního věku, dlouhé rudě nalakované nehty, velké černé sluneční brýle, někdy sklenka šampaňského, vždycky cigareta nebo tenký doutník. O úloze cigarety ve válkách a povstáních by ostatně stálo za to napsat studii. Patří neodmyslitelně k výbavě jak válečných reportérů, tak bojujících na obou stranách front. Cigareta je platidlo někdy důležitější než jídlo.
Se dvěma cigaretami Fallaciovou také na florentském hřbitově pohřbili, i když nikotin byl pravděpodobně jednou z příčin rakoviny plic, na kterou umřela. Provokovala v převážně katolické Itálii proklamovaným ateismem, kritikou Vatikánu, vrozenou svobodomyslností.
více z pera Barbory Osvaldové pro Reflex zde
