Napětí

Seděla v koutku ložnice zamotaná do klubíčka, kolena schovaná v natažené noční košili, jak to její matka nesnášela. Ve tmě mžourá z toho růžku psíma uplakanýma očima. Sedí tam s plyšovým medvědem v pelíšku vlastního psa, který v klidu oddychuje v její posteli.

Nemůže spát, a tak uplakaně mhouří oči do té černočerné tmy, kterou proniknou oči těch, kteří se nebojí. Ale ona se přece vždycky bude bát, jako se vždycky bála.

V umolousané (to taky říkala matka) noční košili sedí v tom koutě a ví, jak moc je nehezká s oteklýma očima. Ale nemůže si pomoc, neplakat. Proč ale holka pláče?

Protože jí říkají, že je hezká, ale koukají po jiných, nebo prostě nekoukají na nic. Protože je hodná slečna à la maman, co zpoceným nemocným vyměňuje v noci prostěradlo a studené pryznice, žehlí, pere a stříhá vlasy, ale to jí bohužel bere tu neodolatelnost věčného dobývání, unikání a nepolapitelnosti oné svobodné mysli.

Vcházet do místnosti s tak silným přesvědčením o vlastní dokonalosti dodává na neodbytném šarmu tolik i ženám, které nejsou krásné, nebo alespoň ne klasicky krásné. Stačí si jen se sebedůvěrou pohodit vlasy a s nepohnutým, povzneseným výrazem vplout do místnosti. Všichni si pak všimnou, že někdo přišel.

Přirozenost, volnost se nenosí. Ty nejsou sexy. Holka, co dobře vaří, peče, udržuje krb a péči, dokonce je dobrá v sexu, ale svým obyčejným bytím vytváří dojem nudy a něčeho stálého. Nedokáže udržet napětí. To jiskřící napětí možné ztráty, té maximální svobody a vlastně i jisté arogance, které implikují zmíněnou nepolapitelnost.

A tak tu sedí a tiše poslouchá dech dvou bytostí v její posteli, a jako hodná holka si tiše líže rány, aby ráno mohla s úsměvem naservírovat snídani, bohužel, jak dobře ví, oteklá a uválená, s pocitem nedokonalosti a nelidskosti. A i když ho dneska svede v kalhotkách do půlky svého luxusního zadečku. Bude v duchu tiše se slzami v očích čekat na ten moment, kdy i tenhle zadeček se stane součástí nudy její bytosti, která se k němu denně v noci tiskne pod peřinou, a kdy uvidí ten vyhaslý nebo naopak jinde pátrající pohled muže, kterého omrzela.

A tak raději vstává, a svoje prokřehlé tělo noční můry vsouvá pod rozehřátou peřinu a nechává své unavené oči omývat dechem malého šedého psíka.